Svátostným životem v roce rozumíme přijímání svátostí – největších darů, které nám Pán může skrze církev dát. Svátostí které může člověk od Pána přijmout je sedm: křest, biřmování, svaté přijímání, svátost smíření, pomazání nemocných, kněžské svěcení a svátost manželství.
Než se prostřednictvím odkazů z této stránky podíváte na seznam těch, kteří v naší farnosti některé z těchto darů od Pána přijali, připomeňme si alespoň ve stručnosti význam a důležitost jednotlivých svátostí:
Křest – je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu v Duchu a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Křtem jsme osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti, stáváme se Kristovými údy; jsme přivtěleni k církvi a stáváme se účastnými jejího poslání.
Biřmování – dovršuje milost, kterou člověk dostává při křtu. Skrze tuto svátost je pokřtěný dokonaleji spojen s církví a je obdařen zvláštní silou Ducha svatého. Tak je křesťan povinen šířit a bránit víru slovem i skutkem jako opravdový svědek Kristův.
Svaté přijímání – by měl katolík přijímat co nejčastěji, nejlépe při každé mši svaté. Vyplývá to z Ježíšových slov: „Kdo bude jíst mé tělo a pít mou krev, má život věčný“ (J 6, 54) a „Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život“ (J 6, 53). Člověk přijímající Krista však musí být k tomu způsobilý. Zvláštní událostí v životě církve i jednotlivce je, přijímá-li věřící Tělo a Krev Páně poprvé.
Svátost smíření – ustanovil Ježíš k obnovení nadpřirozeného života v křesťanu, který tento život ztratil smrtelným hříchem. Svátost smíření se ale doporučuje slavit i když jsme se dopustili menších provinění. Právě svátost smíření je jednou z hlavních podmínek pro přijetí svatého přijímání, dopustil-li se křesťan těžkého hříchu. Svátost smíření by měl každý katolík slavit alespoň jednou ročně, doporučuje se ale častěji.
Pomazání nemocných – touto svátostí a modlitbou kněze doporučuje celá církev své nemocné trpícímu a oslavenému Pánu, aby jim ulehčil a zachránil je. Vybízí je, aby se dobrovolně přidružili ke Kristovu utrpení a k jeho smrti, a tak byli prospěšní Božímu lidu.
Kněžské svěcení – Kněžská služba je v očích víry nejdůležitější a nejzodpovědnější lidskou službou. Kněz stojí mezi Bohem a lidmi, zprostředkovává lidem komunikaci a setkávání s Bohem a přijímání svátostí.
Svátost manželství – Manželství je svazek, kterým mezi sebou muž a žena vytvářejí nejvnitřnější společenství života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí.
Křesťanský pohřeb – patří mezi svátostiny. Křesťanský smysl smrti se zjevuje ve světle velikonočního tajemství Kristovy smrti a jeho Zmrtvýchvstání, v němž spočívá naše jediná naděje. Křesťan, který umírá v Kristu, opouští „domov tělesný“ a odebírá se „do domova k Pánu“.