Kázání Zelený čtvtek 9.4.2020

Vstupujeme do Svatého třídení, do období, kde je nám nabídnuto ve slavení proniknout ve víře do tajemství Kristova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání.

Prožíváme nesnadné období, kdy nás pandemie uvrhla do nejrůznějších omezení. Jedno z prvních opatření, aby se nemoc nešířila tak rychle, bylo opatření ústenek, roušek a respirátorů. Lidé šili a šijí roušky ve svých domovech dodnes… Ze začátku nošení roušek se cítil člověk trochu trapně, ale nařízení je nařízení. Nikdo nechce riskovat zdraví a taky zbytečně platit pokuty.

Uvědomil jsem si, jak nás toto opatření dělá anonymní. Stačí kousek látky přes obličej a jsme už bezejména. Potkáváme se běžně na ulici a snažíme se poznat toho, kdo jde okolo nás. Prozradí nás až hlas…. Jak důležitá je tvář. Zakrytá tvář neprozradí, jestli je vám dotyčná osoba sympatická, nebo zda se usmívá či mračí. Jakoby toto nebylo vůbec důležité. Mělo by být snadnější druhému pomoci, když odpadne toto první posouzení druhého člověka. Čekáte na hlas… tehdy pro druhého existujeme.

Právě tohle mě přivedla k úvaze. Bůh nás zná velmi dobře a vůbec mu nezaleží na tom, jak vypadáme, jen čeká na náš hlasový projev – modlitbu. Jako bychom právě jen v modlitbě začali existovat…

Jestliže Kristus slaví se svými učedníky Poslední večeří první mši sv., tak zde je to trochu naopak, učedníci vidí jeho tvář, jeho gesta, mohu říci jeho život… toto všechno bude za malou chvilku uvedeno do tváře bílé svaté hostie. Její tvář je na celém světě stejná bílá a tajemná. (Jen některým bylo dáno, že v hostii spatřili Kristovu tvář). Musíme věřit, že kněz, který pronáší slova Toto je moje tělo, toto je moje krev jsou slova, která připomínají jeho přítomnost. Je zde skrytý, ukrytý proto, abychom stále hledali jeho pravou tvář, v modlitbě ale také v našich bližních. Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, nahého, ve vězení?

Někdy je to hodně těžké, můžeme mít nejrůznější námitky. Apoštolové to prožívali, tak jak to prožíváme běžně i my. Když se začteme do evangelií, tak to uslyšíme. I oni však museli každodenně v Ježíšově tváři hledat tu Boží. I Petr s tím neustále bojuje: Nohy mě mít nebudeš…

Každopádně po Ježíšově Zmrtvýchvstání se něco radikálně mění… apoštolové jsou ujištění ve své víře, že Kristus je nejenom člověk, ale také Bůh.

Milí celý život je nám zde na zemi Bůh skrytý, i tehdy, když vidíme bílou svatou hostii…Nikdo z nás není vyloučen až do své smrti, abychom hledali Ježíšovu pravou tvář, která se nám jednou ukáže, která se nám jednou rozzáří v největší možné míře a my budeme vidět všechno tak, jak je….

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *